Skip to main content

Matriky olomoucké univerzity

1576–1651 / 1652–1729

Olomoucké univerzitní matriky jsou neocenitelným pramenem o nejstarším období a počátcích vysokého školství v Olomouci. Odhalují cenné informace o imatrikulovaných a promovaných studentech, především o jejich rodišti a zemi původu, a nezřídka odkrývají bílá místa v životě významných historických osobností. Lze v nich vysledovat velký zájem o studium na zdejší univerzitě ze strany studentů ze Slezska, Polska, Čech a Uher, ale i zemí severských a jižních. Umožňují také nahlédnout do spletité sítě dobových sociálních vazeb či fungování dobových mocenských struktur a vztahů, které se nezřídka utvářely právě v období univerzitního studia. I proto jsou matriky pro Univerzitu Palackého nedílnou součástí její kolektivní paměti a svědectvím o významu a důležitosti akademie v období raného novověku.

Edice nejstarších matrik olomoucké univerzity zpracovaná Libuší a Vladimírem Spáčilovými mapuje období od samotného vzniku univerzity v roce 1573 až po rok 1729. Knihy si můžete stáhnout zdarma v elektronickém formátu PDF nebo si zakoupit tištěnou verzi na e-shopu Vydavatelství Univerzity Palackého.

Nejstarší matrika olomoucké univerzity

(1576) 1590–1651

Publikace představuje edici nejstarší matriky olomoucké univerzity, která je uložena v Moravském zemském archivu v Brně. Edice vedle transliterace matrikových záznamů (celkem téměř 6700 položek) obsahuje rovněž podrobné rejstříky: rejstřík jmen řádových a akademických hodnostářů, rejstřík studentů gymnázia, univerzitních posluchačů a promovaných osob, rejstřík zemí a rejstřík míst.

Matricula olomoucké univerzity

(1636–1637) 1652–1729

Dvousvazková publikace (edice a rejstříky) vychází v roce 2023 u příležitosti 450. výročí založení univerzity v Olomouci a představuje edici druhé nejstarší matriky olomoucké univerzity. Ta dobově navazuje na předchozí díl série z roku 2016 a pokračuje v mapování významného jezuitského období olomoucké akademie. Vysoké školství v Olomouci totiž zůstávalo pod správou jezuitů až do roku 1773.

O editorech

Libuše Spáčilová, prof., PhDr., Dr.

Germanistka a historička. Vystudovala obory historie a němčina na Univerzitě Palackého v Olomouci. Po kariéře středoškolské učitelky zahájila své působení na katedře germanistiky olomoucké filozofické fakulty v roce 1990. Stěžejní oblastí jejího vědeckého zájmu je historický vývoj německého jazyka. Na řadě svých textů spolupracovala se svým manželem, archivářem a historikem Vladimírem Spáčilem. K jejím nejvýznamnějším publikacím patří lexikografické práce Stručný raně novohornoněmecký glosář k pramenům z českých zemí (2003) a Glosář starší němčiny k českým pramenům (2014).

Vladimír Spáčil, PhDr.

Archivář a historik. Vystudoval obor archivnictví a historie na Univerzitě Karlově v Praze. Od roku 1958 působil v archivní službě v Olomouci, v roce 1960 se stal prvním ředitelem olomouckého okresního archivu. Postupně zde vybudoval respektované archivní a vědecké pracoviště včetně náležitého prostorového zázemí. Ve své vědecké činnosti se orientuje na dějiny Olomouce s důrazem na pramenné edice. Mezi jeho nejvýznamnější publikační počiny patří monografie České překlady Míšeňské právní knihy z roku 2018 či Památná kniha olomoucká (kodex Václava z Jihlavy) 1430–1492, 1528 z roku 2004, na kterých spolupracoval se svojí chotí Libuší Spáčilovou. Je držitelem Ceny města Olomouce.

Druhý díl edice a webové stránky vznikly při příležitosti 450. výročí založení univerzity v Olomouci.

První kniha vyšla v roce 2016 při příležitosti 450. výročí příchodu jezuitů do Olomouce.

Edice vychází za podpory rektora Univerzity Palackého a děkana Filozofické fakulty UP. Publikace vydala Filozofická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci ve spolupráci s Vydavatelstvím Univerzity Palackého.

vydavatelstvi@upol.cz